Ano. Bojíme se. Často. Někdy docela hodně. Dá se s tím něco dělat? Je možné překonat strach modlitbou? Může Bůh „udělat“, abychom se nebáli? Když se v Bibli píše, že „láska nezná strach“, znamená to snad, že kde je hodně strachu, není láska?

Možná si ani neuvědomujeme, jak je snadné se bát. Že se vybouráme na silnici. Že přijdeme o práci. Že nám nevystačí peníze. Že nás manžel/ka opustí – však to vidíme kolem sebe, kolik lidí se rozvádí… Že počneme další dítě a už to nebudeme zvládat, finančně ani se silami. Taky se bojíme pouštět děti samotné do školy. Vážných nemocí. Když sledujeme zprávy, můžeme propadat úzkostem. Člověk zemřel, protože s ním spadl balkón. Útočník vtrhl do školy a postřílel/pobodal lidi. Zloděj zabil prodavačku na benzínové pumpě. Šílenec najel do lidí, kteří stáli na zastávce autobusu. Děti jedou na školní výlet, ale na silnicích je ledovka… opět strach. Jenomže kdybychom se měli bát toho všeho, co „by se mohlo stát“, to bychom se asi museli zbláznit. Dneska je mnoho lidí, kteří trpí takzvanou „úzkostnou poruchou“ nebo různými fóbiemi. Psychologové to mají všechno dokonale onálepkované. Možná by se pro každého z nás našla nějaká „diagnóza“.

Ale když je toho moc, a nechceme-li se zbláznit, tak nám prostě jednoho dne nezbude nic jiného, než zavřít oči, vykročit do neznáma přes všechny obavy, a říct: „Ježíši, postarej se o všechno“. Právě duševní nemoc je totiž většinou následkem příliš velké bolesti, příliš velkého utrpení.

P. Józef Augustyn na rekolekcích v Praze řekl, že strach se na zemi objevil s prvním hříchem. „Kde jsi, Adame?“ hledal Bůh Adama. On byl schovaný – protože se bál. Strach – jako následek hříchu – a to nejen našeho osobního. Prostě tu je – a dokud bude tento svět, tak bude i strach. Ovšem láska, jak řekl P. Augustyn, nezná strach. „Co je bez lásky, je prázdné, plytké, nesmyslné. My jsme už tady na zemi povoláni, abychom překonávali to, co ubližuje, bolí, ponižuje, ničí. Nemůžeme toho příliš vědět o lásce, pokud jsme utopeni vlastním strachem,“ řekl kněz.

Není ovšem dobré propadat panice, že když se pořád bojím, nemám žádnou lásku – a lámat nad sebou hůl. „Když svatý Jan píše, že ´Láska nezná strach´- je to mystické vyjádření. Například v lásce matky k dítěti je spousty strachu – a je to v pořádku. Ale to podstatné je, že se nemusím bát, že by mě Bůh zavrhnul nebo opustil pro moje hříchy. I Adama Bůh hledal. Věděl, že udělal hřích, ale šel mu naproti a šel mu pomoct,“ říká kněz. Pokud se nám podaří nahlédnout tuto Boží lásku k nám, už se nebudeme utápět v úzkostech a strachu, trápit se vlastní nedokonalostí, už nebudeme koukat na naše hříchy jako na překážku milosti, ale budeme s touhou prosit o větší lásku.

„Strach je v životě namístě,“ říká P. Józef Augustyn. Je v pořádku, když dítě ví, že nesmí vběhnout do silnice jen tak. „Úkolem strachu je, aby bránil život. Dítě se musí naučit, čeho se má bát. Na druhé straně jsou věci, kterých by se nemělo bát. Strach ale nesmí překročit určitou míru, jinak se stane ničivým,“ říká P. Józef. „Neboj se! a Pán bude s Tebou,“ to bychom měli podle P. Józefa učit naše děti.

Potkávají nás různé životní události, někdy dost nepříjemné a bolestivé. Pokud ne přímo nás, tak nás trápí utrpení druhých. Vidíme závažné nemoci, mladého otce od tří dětí, který má rakovinu, čtrnáctiletého chlapce, který této nemoci podlehl. Mámu se třemi dětmi, kterým se zabil táta při autonehodě. Babička, která šla na strom pro míč, spadla a skončila na vozíku… I když si někdy myslíme, že to, co nás v životě potkává, je za trest, P. Augustyn ujišťuje, že to tak není. Bůh nám to všechno posílá z velké lásky k nám. Aby nás brousil jako diamant. Ano, někdy je toho na nás opravdu moc. Nechceme být tak moc obrušováni. Bráníme se. Někdy pro samý strach na tu Boží lásku zapomínáme. Ale možná právě vědomí, že to všechno, co nás potkává, je z velké Boží lásky k nám, napomůže, abychom se nebáli věcí, které by mohly přijít. Často se totiž bojíme ne toho, co se děje, ale „co by se mohlo stát“.

P. Augustyn říká, že nás náš smutek (někdy také hněv, protože ze strachu se rodí agrese) uzavírá a zaslepuje. Vidíme věci příliš černě. Ale pokud se budeme zaměřovat jen na sebe a na své chyby, nedokonalosti, bolístky a strachy, tak tím naše láska nevyroste. „Kdo se příliš zhlíží v zrcadle, začne se nenávidět“. Úlevou je začít dělat něco pro druhé. A přijmout, že s láskou se také pojí kříž a utrpení.

„Překonat strach neznamená, že se ho zbavíme jednou provždy, ale že ho proměníme s Ježíšem,“ říká P. Augustyn. Ovšem bez vztahu k Bohu nejsme schopni objevovat pravou lásku a překonávat s její pomocí strach. Jen ta pravá láska ničí strach. Bůh stvořil člověka k láskyplným a krásným vztahům. Ty ale mnohdy nemáme a nezažíváme. Někdy se bojíme lásky, protože tušíme, že nás to taky něco bude stát.  Láska se pojí s křížem a utrpením. Ale taky předpokládá svobodu. Od potřeb, věcí, od našich představ, i od pocitů křivdy a ublížení, od naší nespokojenosti, sobectví i nepokory.

Máme pokušení žít v nereálném světě. Chtěli bychom všechno dokonalé a bezbolestné. Myslíme si, že až dostaneme přidáno, budeme už šťastní. Nebo až se dítě uzdraví. Až najdeme lepší práci… Ale kněz varuje, že takové štěstí tento svět nedokáže nabídnout. A my jen podléháme té satanově iluzi, a chceme víc a víc, v domnění, že pak už budeme šťastní – a ono se tak neděje. „Pánovo jho sice netíží a Jeho břemeno není těžké, ale pořád zůstává jhem, břemenem. A tak není dobré usilovat o to, mít víc, mít se líp, protože to, co nám schází k domnělé spokojenosti, nás většinou na životě neohrožuje. My bychom se měli snažit, ne aby nám bylo dobře s Pánem Ježíšem, ale aby Pánu Ježíši bylo dobře s námi.“ K tomu nám podle P. Augustyna pomůže denně rozjímat Písmo svaté, a také trávit hodně času v adoraci.

Možná, až jednoho dne pochopíme a překonáme strach a zažijeme tu obrovskou Boží lásku k nám, budeme o to víc vděční. Myslím si, že když se řekne „láska nezná strach“ taky to může znamenat, že náš strach „nezná lásku“: že nedokážeme chápat, jak moc nás má Bůh rád. Ale On si nepřeje, abychom se báli. A když budeme dostatečně dlouho tlouct na Jeho dveře, jistě nám pomůže.

Tento text vznikl na základě rekolekcí s P. Józefem Augustynem, nazvaných „Jak překonávat strach láskou“, ale je tak trochu „proceděný“ skrze ten můj strach:-)