Velmi často se dnes stává, že k patnáctým narozeninám řadě dívek v česku „nadělí“ jejich maminky hormonální antikoncepci. „Pro jistotu“. Dívky ji poslušně užívají, a to i přes to, že jsou ještě panny. Je skutečně užívání „pilulek“ tak neškodné, jak se mnohdy domníváme? Na téma antikoncepce u mladých dívek jsme si povídaly s psychogynekoložkou Helenou Máslovou.

Proč se dneska všichni tváří, že brát hormonální antikoncepci je normální?

Myslím, že to je dané tlakem na užívání. Na jedné straně je tlak ze strany matek. Ty často vycházejí ze své zkušenosti. Například samy zahájily pohlavní život příliš brzy, otěhotněly dříve, než stihly sociální osamostatnění nebo otěhotněly s nevhodným mužem. A chtějí uchránit dcery před stejnou chybou, jakou ony udělaly. Dochází k transgeneračnímu přenosu traumatu a projektuje se na dcery, které se ale velmi často nachází v úplně jiné situaci – nemají dokončený pubertální vývoj a do pohlavního života se rozhodně nehrnou. Často užívají antikoncepci řadu let jako panny a narušují si tak hormonální dozrávání. Pak je tu ale i tlak na mladé dívky ze strany lékařů, aby antikoncepci nasadily bez ohledu na skutečné riziko otěhotnění. Záminkou je pak léčba akné nebo nepravidelná menstruace. Tato rozšířená indikace je nevhodnou snahou nacpat antikoncepci úplně každému, kdo projde ordinací. A stojí za tím i přímé či skryté marketingové nástroje, které ovlivňují především konečnou distribuci, což je praktický gynekolog s receptem v ruce. Pak je tu i faktor poptávky samotnými dívkami. Mladé dívky chtějí antikoncepci, protože ji považují za znak dospělosti. Podobně jako v dřívějších generacích bylo znakem dospělosti, když někdo začal kouřit nebo pít alkohol, tak v současné době může být oním iniciačním momentem mezi dětstvím a dospělostí právě užívání antikoncepce. „No a když už beru tu antikoncepci, tak proč nezkusit sex třeba s Jardou nebo s Tondou, to že ho nemiluji není vlastně důležité“.

Jak dlouho například berou dívky antikoncepci zbytečně?

Velmi často slyším v ordinaci příběh: „Bylo mi patnáct, máma mě přivedla ke gynekologovi, ten mi předepsal antikoncepci a pohlavní život jsem zahájila v osmnácti. To je opravdu masový jev.

Vždycky, když položím doplňující otázku, jestli to bylo kvůli nepravidelné menstruaci nebo jestli tam byla alespoň nějaká záminka k předepsání, velmi často mi ženy řeknou, že ani ne.

Syntetické hormony navodí umělý stav, odpovídající rané fázi těhotenství. Zrání má své tempo, své zákonitosti. K tomu, aby se dětské tělo vyvinulo do dospělého, je potřeba projít jistými hormonálními procesy, které se odráží na fyziognomii organismu. Je to podobné jako v živočišné říši, kde je třeba přebudovat tělo z jedné formy do druhé. Také u člověka dochází k přeměně, kdy se zatahují dětské tuky, zejména na tvářích, bříšku a na zádech, takové ty faldíky nad prdelkou. Pak probíhá fáze nymfy, kdy je dívka samá ruka, samá noha, a pod vlivem ženských pohlavních hormonů dochází k nové distribuci tuků, která jde více do prsou a do boků. Pokud toto proběhne správně, tak ženy vypadají žensky. Pokud to neproběhne správně, a je to dnes celkem masový jev, tak se dětské tuky jakoby zakonzervují na nesprávných místech. To jsou ty mladé ženy, který vidíte na ulicích i na školách, které mají buclaté tváře, relativně úzké boky, tuky na bříšku a nad zadkem.

Já podle postavy nepoznám, jestli ta žena bere antikoncepci nebo ne, ale poznám, jestli proběhla správně puberta nebo ne. Pokud si nejsem jistá, doplním vyšetření pubického ochlupení. U řady dívek je ochlupení unisexové nikoliv feminní, tedy podobné jako u chlapců – s chloupky vybíhajícími pod pupík.

To je ještě více. Nad 50% a v Praze dokonce nad 60%. Bohužel jakou část z toho tvoří mladé dívky, není známo.

Řekla bych, že ano, a že i výrazně. Gynekologové jsou mnohem odvážnější v předepisování jakýchkoliv syntetických farmaceutických invazivních postupů. Pro gynekologa není takový problém zasahovat do procesů, které se dějí v pubertálním těle. Myslím, že dětští lékaři jsou v tomto ohledu mnohem víc opatrní a rezervovaní. Ale jsou to spíš jiní lékaři, kteří upozorňují, že užívání antikoncepce není úplně bez rizika. Například endokrinologové (endokrinologie se zabývá diagnózou a léčbou hormonálních poruch, pozn. red). Nebo hematologové často varují, že u nás nevyšetřujeme dívky na tromboembolické choroby (pokud mají ženy jistou poruchu krevní srážlivosti, při užívání antikoncepce mají větší riziko vzniku krevní sraženiny, která může být vmetena do jiného místa v těle, například do plic nebo do srdce, pozn. red.). Pediatr ztrácí dívku z dohledu v osmnácti, devatenácti letech, a důsledky užívání antikoncepce se projeví až poději, kdy už není v jeho péči. I když taková tromboembolická příhoda může nastat hned, třeba měsíc po nasazení.

Četla jsem, že během prvního roku užívání hormonální antikoncepce je největší riziko tromboembolických nemocí, takže ty nejmladší dívky jsou v tomto ohledu nejohroženější. Mohou dostat embolii, hlubokou žilní trombózu, to mi přijde v tomto věku celkem děsivé.

Ano, je to tak, ale mě osobně znepokojují mnohem víc ty hormonální problémy.

Neproběhla správně puberta, takže žena po vysazení antikoncepce není schopna menstruovat nebo neovuluje, nemůže otěhotnět.

Já doufám, že se to trochu změnilo. Že to povědomí široké veřejnosti už je trochu větší. Dívky umí dobře anglicky a zahraniční servery jsou v tomto ohledu mnohem víc vyvážené, než ty české.

Průměrné užívání hormonálních kontraceptiv v EU je poloviční než v ČR. V USA je to ještě méně.

To určitě. Potkávám takové ženy každý den, je to každý druhý chorobopis.

Antikoncepce funguje tak trochu jako make-up. To znamená, že dokud ji žena bere, a pokud si nevšímá zkušené oko, jako je moje, těch změn na těle, tak se s ní nic špatného na první pohled neděje. Bere antikoncepci, má nějaké krvácení ze spádu, všechno se zdá být v pořádku. Teprve když se rozhodne ji vysadit, ukazuje se, že je nějaký problém.

Nakolik má užívání antikoncepce vliv na schopnost později otěhotnět?

Záleží, jak hluboké jsou endokrinologické změny. Nějaká žena mohla antikoncepci užívat, a pokud už byl její hormonální systém dokončen a je trochu odolnější, tak může vysadit a normálně fungovat. Takové ženy také jsou. Ale pokud byl její organismus mladší v době, kdy začala antikoncepci brát, pokud je citlivější, nebo tam došlo ještě k dalším endokrinologickým poškozením, tak se může stát, že po vysazení antikoncepce ta žena nemenstruuje vůbec, anebo hodně málo, má vysoký testosteron a nízký progesteron, může mít vyšší kortizol nebo prolaktin.

V praxi to nejčastěji začne řešit v době, kdy se jí nedaří otěhotnět.

Když jsou změny malé, takzvaně funkční, to znamená, že porucha je endokrinologická a reverzibilní (zvratná), tak úprava životního stylu a způsobu prožívání dokáže hladinu hormonů upravit. Pokud je ale žena starší a užívala hormony velmi dlouho, pak už jsou změny v těle hluboké, mění se postava, struktura vaječníků, vznikají cysty, dochází k endometrióze a podobně. Tyto strukturální změny je obtížné vrátit zpátky.

V jakých případech vy byste antikoncepci doporučila?

Existují situace, i když ne moc často, kdy v ordinaci nasazení antikoncepce doporučujeme. Například když má žena natolik úzkostnou poruchu, že není schopna pohlavního styku z příšerného strachu z otěhotnění.

Když se vrátíme do těch patnácti let, kdy dívka stojí před rozhodnutím antikoncepce ano či ne, co byste jim doporučila?

Myslím si, že v patnácti letech nemá dívka o antikoncepci vůbec uvažovat. Má chodit na gymnastiku, hrát tenis, jezdit na kole a tím to má končit. Patnáctiletá dívka není zralá ani biologicky ani psychicky na to, aby zahajovala život dospělé ženy. Může si zkoušet svou schopnost zaujmout muže. Ať si zkouší svou nově vznikající ženskou moc. Ale mělo by to být nanečisto tedy nesexuálně. Sexualita je jako ostrý nůž, krásně se s ním krájí, ale můžeme se pořezat. Je dobré se na to trochu připravit.

To je.

Existují kondomy, existují pesary, existují nehormonální bariérové metody. Pokud nějaká dívka na střední škole zahájí pohlavní život a má obden sex, tak je antikoncepce často nevyhnutelná i se všemi ale. V šestnácti otěhotnět a zažít umělý potrat, není zrovna veselý příběh. Pak je třeba spíše pracovat s její psychikou a ptát se proč hledá svou hodnotu přes sexuální disponibilitu, co jí vedlo k takovému podvědomému rozhodnutí nabídnout sex. Odpověď bývá - aby získala aspoň trochu lásky, kterou ale v tomto věku má ještě dostávat od rodičů a má nalézat svou hodnotu a jedinečnost i bez sexuálních úplatků.

Za rozhovor děkuje KATEŘINA ŠŤASTNÁ