Příběh Matky Terezy pro děti můžete číst v knize Misionářka Lásky, která vyšla v nakladatelství Paulínky

Milé děti, víte, kdo to byla Matka Tereza? Říká vám to něco? Narodila se před více než sto lety, v srpnu roku 2010 v Albánii. Pokřtili ji hned druhý den po narození a dali jí jméno Anežka. Nedávno, v roce 2016, ji dokonce papež prohlásil za svatou. A čím si to vysloužila? Pojďme si povědět její příběh:

Tatínek a maminka malé Anežky měli moc rádi Pána Ježíše a snažili se, jak mohli, aby tu lásku ukázali i svým dětem. Přestože nebyli chudí a vedlo se jim dobře, žili skromně. Byli štědří a pomáhali lidem, kteří to potřebují.

Když bylo Anežce šest let, poprvé šla ke svatému přijímání. Ráda chodila do kostela, zpívala v dětském sboru a kdykoliv mohla, byla s Pánem. Byly to krásné roky jejího života. Asi jedny z nejkrásnějších. To ale netrvalo dlouho.

Nastala totiž válka a jejího tatínka, který byl politik, někdo otrávil jedem. Tatínek zemřel. Anežce bylo v té době osm let. Měla ještě dva sourozence, bratra a sestru. Maminka tu najednou zůstala sama se třemi dětmi a musela se o ně postarat. Začala tedy šít svatební šaty. Možná si sama někdy představovala, jaké to bude, až jednoho dne její dcery v takových šatech půjdou k oltáři. Ovšem Anežka měla o své budoucnosti už velmi brzy jasno. Chtěla se totiž stát misionářkou, jet do Indie a pomáhat tam úplně nejchudším lidem. Zatím se ale učila učit. Měla z ní být učitelka. A když jí bylo osmnáct, vstoupila do kláštera. Stala se řeholnicí u loretánských sester. Od té doby ji všichni začali říkat Tereza (podle svaté Terezie z Lisieux, kterou měla moc ráda). A brzy také jela do své vysněné Indie.

Jenomže to pořád nebylo ono. Byla sice v Indii, ale žila v klášteře, měla pohodlnou postel, i lehké oblečení a boty, dostatek jídla. I domy a prostředí okolo, zahrada, kaple, kam se chodila modlit, byly krásné. Učila ve škole děvčata z bohatých rodin. Měla je moc ráda, dokázala je zaujmout a škola je moc bavila. Přesto nepřestávala snít o tom, že pomáhá nejchudším z nejchudších. Myslela si, že jedině tak bude co nejblíž Kristu. Toužila být chudá.

Když jí bylo 36 let, jela vlakem na duchovní cvičení. Když tu najednou slyšela Boha. Cítila, jako by jí říkal: „Opusť klášter, jdi mezi chudé a pomáhej jim.“ To bylo přesně to, po čem celý život snila. Jenomže jak to udělat a kde začít? Když to řekla sestrám u nich v klášteře, moc jí nevěřily. Říkaly, že má „divné nápady“. Dokonce jí nejdřív nedovolili, aby od nich odešla. Čekala celé dva roky. Až potom dostala povolení od papeže – a mohla jít žít mezi nejchudší.

Odložila řeholní oděv a pořídila si nejlevnější šaty, které sehnala. Byly bílé s modrým pruhem. Takové, jaké nosí sestry Matky Terezy i dnes. Odjela mezi ty nejubožejší, na kraj města Kalkata. Bylo tam bylo plno lidí, kteří neměli kde bydlet, neměli co jíst, byli nemocní a neměli ani léky. Všude byly odpadky. Bylo tam i hodně dětí, které neměly rodiče. Tereza je začala učit. Postupně jich bylo stále víc a víc. Její škola byla venku, na ulici. Klacíkem malovala písmenka do písku, učila děti, jak se mají mýt a česat. Některé z nich poprvé v životě viděly mýdlo. Protože Tereza neměla peníze, žila jen z toho, co vyžebrala, anebo našla. Nebyla tedy jen učitelka. Děti, které doposud nikoho neměly, nikdo se o ně nestaral, nikdo je neměl rád, najednou našly „svou“ Terezu. Stala se jim náhradní maminkou.

Na ulicích v Kalkatě bylo tehdy i strašně moc nemocných lidí. Někteří umírali. Neměli léky, neměli, kdo by jim pomohl, kdo by jim dal jídlo, kdo by je pohladil. Tereza se naučila práci zdravotní sestřičky, aby mohla těm lidem pomáhat. Vůbec se nebála nemocí, nebála se smrti. Všechny ty lidi moc milovala a oni to cítili. Viděla v nich Ježíše. K Tereze se postupně přidávaly další dívky, které jí chtěly pomáhat. Tereza dostala svolení od papeže a mohla založit nový řád. Začaly si říkat Misionářky lásky. Ze sestry Terezy se stala Matka Tereza. Misionářky lásky neměly žádné peníze. Sestry byly stejně chudé, jako ti, o které se staraly. Přesto dokázaly každý den dát jídlo spoustě dětí, vybudovaly domy pro děti bez rodičů, nemocnice, domy pro umírající. Jak se jim to mohlo podařit? Každou chvíli, každý den, důvěřovaly Bohu. A On se o ně vždycky postaral.

Za svůj život se Matka Tereza potkala s několika papeži. Nejprve s Pavlem VI. V Římě. Dvacet let poté se papež Jan Pavel II. rozhodl, že za ní přijede do Indie. Chtěl ji vidět, poznat její práci. Matka Tereza ho zavedla ke „svým“ lidem. Ukázala mu lidskou bolest, utrpení, chudobu. Papež byl překvapený. „Obraťte na víru celý svět,“ řekl jí.

Přestože byla skoro celý život mezi nemocnými, neměla dobré jídlo ani dostatek spánku a odpočinku, zemřela až ve svých osmdesáti sedmi letech. Bylo to v roce 1997. V té době už měla více než čtyři tisíce sester Misionářek lásky ve sto dvaceti třech zemích světa. Víte, že Misionářky lásky žijí také u nás, v Česku?