„Už zase modlit?“ Jitka znechuceně přitáhla peřinu k bradě a rozhodně se jí nechtělo se modlit. „Vždyť jsme se modlili ráno,“ odmlouvala. Maminka dostala nápad. „Tak víš co? Dneska budeš vést modlitbu Ty. Vymyslíš, jak se budeme modlit. A zítra tě vystřídá brácha, ano?“ Brácha byl trošku naštvaný, že musí čekat až do zítřka, ale nakonec souhlasili oba. Jitka připravila svíčku, poprosila maminku, aby ji zapálila, zhasli světlo v pokojíčku a všichni se chytli kolem svíčky za ruce. Bylo to krásné! Druhý den už odpoledne vymýšlel Míša, jak se budou modlit. Na papírky namaloval obrázky, za co bude večer děkovat a prosit. Jitka se ráda přidala a namalovala zase ty svoje. A večer své modlitby „četli“ z obrázků. Prosili za kamarády, za strejdy a tety, za babičky, ale také za to, aby měl tatínek dobré počasí, protože zítra pojede daleko na služební cestu. Zkrátka všechno, co je napadlo, namalovali na obrázky. A večer Jitka říkala, že už se moc těší na zítřejší modlitbu.

Když se vám někdy stane, že vás modlitba nebaví,
vymyslete cokoliv, aby vás bavila.
O to víc bude bavit i Pána Boha. To si pište!

Přemýšlej, jak jinak bys mohl ozvláštnit modlitbu.
Jak ještě se můžeme modlit, aby to bylo „jiné“ než běžně?