Co mi bere svobodu
STRES. Přijde si, kdykoliv se mu zachce. Je jako zloděj. Najednou je tu a s chutí mi bere pokoj, radost, klid. Někdy se mi vysmívá. Dává najevo, že jsem toho chtěla moc. A že jsem v jeho moci. Jindy přijde jen tak, bez ohledu na množství práce nebo dostatek či nedostatek času. Prostě jenom aby ukázal, že on je teď pánem situace. Abych na něj nezapomněla. Je to stres.
Dobrý Ježíši, Ty jsi ve svém životě zažil mnoho stresových situací. Zažil jsi setkání s nemocnými, s těmi, kterým zemřel někdo blízký, potkal ses s lidskou bídou ve všech možných podobách. Zažil jsi nadávky, odmítání, Tvůj strach byl tak velký, že jsi se krví potil. Zažil jsi strach, že Tě Otec opustil – i proto, abychom my nemuseli být otroky. Přesto jimi často jsme. Prosím, pomáhej nám, abychom si to uvědomovali a dokázali odmítat to, co nám bere radost a pokoj.
Z knihy Kápézetka zotročence (Cesta)
