Pane, pomáhej mi oprostit se od chtění. Od potřeby mít vše ve svých rukách. Od neschopnosti přijímat změny a nečekané události. Od zatuhlosti a křečovitosti, která „musí“ za každou cenu.

Pane, pomáhej mi oprostit se od práce, která je mi někdy modlou. Pomáhej mi, abych ji vykonávala svědomitě a pečlivě, ale nekladla jí větší důležitost, než má.

Pane, pomáhej mi také oprostit se od obav z budoucnosti. Od úzkosti jak budeme žít, co s námi bude, jestli nebudeme nemocní, od obav o naše blízké, o starost z materiálního zabezpečení. Od nejistoty, že „nevím“.

Pane, pomáhej mi oprostit se od potřeby měnit druhé. Pomáhej mi oprostit se od chtění, aby se chovali podle našich představ, aby nám neustále vycházeli vstříc. Pomáhej mi oprostit se od nerespektování jejich jedinečnosti, jejich povahy.

Pane, pomáhej mi oprostit se od nechuti měnit sebe. Vystoupit ze zóny konformity a dělat nepohodlné věci.

Pane, prosím, pomáhej mi oprostit se strachu, „co si o mně druzí pomyslí“. Pomáhej mi oprostit se od potřeby vždy navenek působit dokonale, nikdy neselhat. Pomáhej mi oprostit se od strachu z nadřízených nebo lidí, kteří mají právo mou práci „reklamovat“.

Pane, pomáhej mi také od neschopnosti přijmout sebe takovou, jaká jsem. Pomáhej mi, abych dokázala rozpoznat, co změnit dokážu, a co je naopak nutné přijmout. Dávej mi sílu unést to, co změnit nemohu.

Pane, pomáhej mi oprostit se od techniky. Abych dokázala včas vypnout televizi, včas odejít od počítače, abych neutíkala před přítomností do virtuálního světa. Abych se nehroutila, když náhodou zapomenu mobil nebo se mi vybije baterka. Abych nevěnovala elektronické korespondenci víc, než je nutné.

Pane, pomáhej mi oprostit se od potravin. Abych nehromadila „do zásoby“, abych nepodléhala akcím supermarketů. Abych vnímala za potravinou celý její proces vzniku – od klásku na poli, až po bochník chleba na regálu. Abych dokázala nevyhazovat – ale také vychutnat. Abych byla vděčná za to, že netrpím hlady.

Pane, pomáhej mi oprostit se od nakupování. Pomáhej mi, abych měla prázdné ruce, nenosila pořád s sebou nějaké tašky či přítěže. Abych dokázala využít čas, Tebou darovaný, lépe, než chozením po obchodech, abych dokázala nakupovat s rozvahou.

Pane, prosím, pomáhej mi oprostit se od potřeby být zdravý za každou cenu. Od obavy z nemoci. Pomáhej mi, abych i za nemocí viděla nějaký účel, důvod proč ji na mě sesíláš. Abych z ní dokázala vytěžit pro sebe vždy to dobré.

Pane, pomáhej mi také oprostit se od horečnaté činnosti. Od potřeby vykonat hodně práce, abych ze sebe měla dobrý pocit. Od neschopnosti – a někdy i nechuti zastavit se a ztišit.

Pane, pomáhej i také oprostit se od touhy mít vždy navrch, od potřeby být v převaze, rozhodovat, mít poslední slovo za každou cenu. Od neochoty k diskusi a hledání kompromisů.

Pane, pomáhej mi oprostit se od negativních vzpomínek na minulost. Od výčitek, ať už vůči sobě, nebo vůči těm, kteří nám ublížili, kteří se nezachovali tak, jak bychom si přáli.

Pane, pomáhej mi oprostit se od pocitů ukřivděnosti. Abych dokázala přijmout výtky druhých, abych se snažila pochopit jednání druhých. Abych si hned vše nebrala osobně. Abych nesvalovala vinu za své pocity na jiné.

Pane, prosím, pomáhej mi oprostit se od neschopnosti odpustit. Abych vnímala toho, kdo mi ublížil, jako člověka, abych vnímala jeho slabosti i bolesti. Abych dokázala přijmout prosbu o odpuštění – a abych dokázala odpustit – ne devětkrát, ale devadesát devětkrát.

Pane, dej, ať je všechno ne tak, jak chci já. Pomáhej mi, ať mám prázdné ruce, ať mám plné srdce. Ať dokážu každým dnem víc a víc spočívat v Tobě.
Amen.