Mnoho rodičů, i těch, co chodí v neděli do kostela, se doma s dětmi nemodlí. Často to není neochota, nechuť nebo špatná vůle. Třeba se s nimi doma nikdo nemodlil. Nebo znají modlitbu jen jako naučený text. Mnohdy také nemají čas. Bojí se, že by to děti nebavilo. Když se jim ale podaří zakusit, že modlitba v rodině je něco nádherného, co nás všechny před Bohem spojuje, už nebudou chtít jinak. A tak i když třeba máte pocit, že nemáte čas, že to neumíte, ostýcháte se před dětmi, prostě to jen zkuste. A uvidíte. Stačí třeba jen pár minut denně.

Rozhovor s Ním

Víš, že existuje Někdo, s kým můžeš kdykoliv mluvit? Když je ti smutno, když jsi naštvaný, když zlobíš, nebo když se zlobíš, když jsi zklamaný, když jsi nemocný, ale také když máš radost, nebo třeba když se na něco těšíš. Prostě kdykoliv.

Kdopak to asi je?

Je to Bůh. Jemu můžeš svěřit úplně všechno, i to, co se stydíš ostatním říct. To, že tě zlobí spolužák ve škole nebo ve školce. Že ti je něco líto. Že tě něco bolí. Někdy tě přepadne smutek, ani nevíš proč. I o tom s Bohem můžeš mluvit. Můžeš mu to všechno říct, nahlas, šeptem, nebo jen v duchu. On je připravený kdykoliv tě poslouchat. Těší se na to! I když je to pro tebe možná těžko pochopitelné, má tě víc rád než kdokoliv jiný. A čeká, až ho budeš prosit, aby ti mohl pomoci. Není to úžasné? Kdykoliv, když mluvíš s Bohem, o něco ho prosíš, za něco děkuješ, nebo ho chválíš, třeba jen v duchu, tak se modlíš. Věděl jsi to?

Zkus namalovat, o co bys dnes chtěl Boha poprosit, nebo co bys mu chtěl říct.

Modlitba a čištění zubů

„Mami, můžu si při modlení čistit zuby?“ ptala se Markétka ráno před odchodem do školy. Maminka se usmála. „Při modlení si čistit zuby nemůžeš, ale při čištění zubů se můžeš modlit.“ Markétka se divila. Co to znamená? To je přece to samé! „Není,“ vysvětlila maminka. „Když se rozhodneš, že se budeš modlit, tak se jen modli, a snaž se při tom myslet jen na modlitbu. Je to hodně těžké a často se to nedaří, ale je dobré to zkoušet. Ale když děláš cokoliv jiného – když si čistíš zuby, když jdeš do školy, když sedíš v autobuse nebo v autě, když máš ve škole přestávku, nebo třeba když jsi v čekárně u doktora, to všechno jsou chvíle, kdy se můžeš i modlit. Markétka udiveně koukala na maminku, ale asi to pochopila. Uložila kartáček do kelímku v koupelně a přisedla k mamince, tatínkovi a sourozencům, aby se ráno před odchodem do školy pomodlila.

Zkus přemýšlet, v jakých situacích se ty sám můžeš modlit.

Co je to modlitba?

Možná se divíš, co je tedy modlitba? Myslel sis, že to je jen naučená modlitba, jako třeba Otče náš, Zdrávas Maria nebo třeba Andělíčku, můj strážníčku? Co myslíš?

Nebo je to i něco dalšího? Něco víc?

Modlitba je rozhovor s Bohem. Ano, je těžké mluvit s někým, koho jsi nikdy neviděl, na koho si nemůžeš sáhnout, koho „neslyšíš“. Důležité je vědět, že On tě slyší. Vždycky! Můžeš s Ním mluvit tak, že říkáš naučené modlitby, ale taky s ním můžeš mluvit vlastními slovy. Můžeš mu říct: „Pane Bože, já jsem dneska tak unavený, měl jsem těžký den, ale děkuji ti za něj.“ Můžeš mu říct: „Je mi tak strašně smutno, ty to Pane vidíš.“ Nejdůležitější je, abys byl upřímný. Říkej to, co cítíš! Můžeš ho prosit, ale důležité je také děkovat. Nezapomínáš na to? Přemýšlej, za co všechno chceš Pánu Bohu děkovat. Děkování přináší radost.

Nejkratší modlitba

Víš, jaká modlitba je úplně nejkratší? Je to znamení kříže. Říkáš při tom: „Ve jménu Otce, i syna, i Ducha svatého. Amen.“ Když jsi hodně unavený, nebo když spěcháš, třeba ráno do školy, stačí udělat jen kříž. Dáváš tím najevo, že vše, co děláš, chceš dělat s pomocí Boha, Ježíše i Ducha svatého. Na tu si čas najdeš vždycky, že? Třeba i před dveřmi domova, když už jsi oblečený a chystáš se ven. Můžeš se ji modlit také před jídlem, na znamení poděkování. Anebo když jsi večer hodně unavený a potřebuješ už spát.

Napadlo tě, že můžeš dělat malý křížek na čelo také mamince, tatínkovi nebo sourozencům, anebo třeba babičce? Dáváš tím najevo, že jim přeješ, aby byl Bůh s nimi a aby jim žehnal. Vyzkoušej to.

Umíš se sám/sama pokřižovat? Pokud ne, popros někoho staršího, kdo to už umí, aby tě to naučil.

Klečet, anebo ležet?

Marušce se vůbec nechtělo při modlení klečet. Ani sedět. A tak ležela v postýlce jak pytel brambor. A modlila se. Možná ani pořádně nemyslela na to, co říká – a chtěla už mít modlitbu za sebou. Aby si mohla číst. Co myslíš, můžeme při modlení ležet?

Asi ano, ale uvědom si, že jaký máš postoj, už tím k Pánu Bohu mluvíš. Co myslíš, je pro Pána Boha důležité, jestli klečíš, nebo ležíš?

Já myslím, že není. Ale když si stoupneš, dáváš tím najevo úctu. Když sedíš, říkáš tím Bohu, že máš čas na to, abys s ním mohl mluvit a mohl mu naslouchat. A když klečíš, říkáš tím třeba, že o něco prosíš, anebo že něčeho lituješ. Když se jdeš modlit, přemýšlej o tom, jestli chceš dnes stát, sedět nebo klečet.

Modlitba s rodiči

V některých rodinách se děti spolu s rodiči modlí vždycky ráno a večer. Ráno je modlitba kratší, protože všichni spěchají do školky, do školy, do práce, večer bývá modlitba delší, protože je víc času a rodina může být spolu. Někdy chodí tatínek pozdě z práce a děti se modlí jen s maminkou. Někdy se ale také můžeš modlit sám. Je dobré umět se modlit i sám i spolu s ostatními. Když se modlíš sám, je to trochu jiné. Vyzkoušej to!

Pokud se doma s rodiči nemodlíte, vyzkoušejte to. Můžete si třeba společně povídat o tom, co jste uplynulý den zažili, co se vám líbilo, co naopak ne, z čeho jste měli radost, co se povedlo, co naopak ne. O tom všem si můžete povídat, a nakonec to všechno Pánu Bohu svěřit, poděkovat, poprosit, omluvit se.

Jaký jsi měl dnes den ty? Za co chceš děkovat, co je Ti líto? Co bys udělal příště jinak?

Modlitba, kterou nás naučil Pán Ježíš

Někdy lidi říkají, že se neumějí modlit. A tak se radši nemodlí. Neuměli to ani Ježíšovi učedníci. Ale prosili ho, aby je to naučil.“Pane, nauč nás modlit.“ A víte, co je Pán Ježíš naučil? Modlitbu „Otče náš“. To je přece krásná představa. Ta modlitba, kterou všichni umíme, kterou známe, a kterou se modlíme, dal sám Pán Ježíš apoštolům. Je stará asi tak dva tisíce let, ale přesto se ji pořád modlíme! Příště, až se ji budeš modlit, tak si na to vzpomeň!

Otče náš, jenž jsi na nebesích

Posvěť se jméno Tvé

Přijď království Tvé

Buď vůle Tvá

Jako v nebi, tak i na zemi

Chléb náš vezdejší, dej nám dnes

A odpust nám naše viny

Jako i my odpouštíme našim viníkům

A neuveď nás v pokušení,

Ale zbav nás od zlého.

Dokázal bys s rodiči najít místo v Bibli, kde Pán Ježíš tuto modlitbu naučil apoštoly?

Střelná modlitba

Víš, co je to střelná modlitba? To je vlastně kratičká modlitba, kterou najednou „vystřelíš“ směrem k Pánu Bohu. Třeba když jede venku sanitka, tak v duchu řekneš: „Pane Bože, prosím, ochraň toho člověka, který v ní jede“. Anebo když vyjdeš ven a svítí sluníčko, můžeš říct třeba „Pane Bože, děkuji ti za ten krásný den“. Nebo když jdete ven na hřiště, můžeš poděkovat, že jste šli na hřiště. Když ti někdo udělá radost, můžeš třeba poprosit Pána Boha, aby mu pomáhal, aby mu to odplatil. Když se dozvíš, že je někdo nemocný, můžeš v duchu poslat k Bohu modlitbu „Pane, prosím, ať se brzy uzdraví“. Když tě někdo naštve, a nejradši bys mu to vrátil, můžeš říct: „Pane Bože, pomoz mi, abych uměl odpustit“. Zkrátka střelné modlitby si můžeš vymýšlet přesně podle toho, jak potřebuješ a můžeš je říkat kdykoliv během dne. Stačí si je jen pomyslet.

Přemýšlej, jaké střelné modlitby bys mohl říkat ty. Když nevíš, popros maminku nebo tatínka, jistě ti pomůžou.

Modlitba je krásná!

Už se Ti někdy stalo, že jsi byl při modlení dojatý? Že jsi cítil něco moc krásného v srdíčku? Že jste se s rodiči za něco modlili a bylo vám při tom krásně? Že byla vaše modlitba vyslyšena? Někdy to cítíme v kostele. Nebo když jdeme od svatého přijímání. Nebo když krásně zpívá dětská schola. Když zapálíme svíčku na hodině náboženství. Ale také když jsme v přírodě. Nebo když vidíme duhu. Nebo třeba když v létě přijíždíme k moři, nebo v zimě, když se ráno probudíme a vidíme, že přes noc napadl sníh. Je mnoho okamžiků, kdy můžeme cítit krásu. Pokud si na takové chvíle vzpomínáš, tak to k Tobě mluvil Bůh a dotýkal se Tě. Uvědomuj si tyto chvíle a děkuj za ně. Uvědomuj si, že jsou od Boha.

Zkus namalovat, kdy ti bylo naposledy dobře.

… ale někdy také není

Dneska měly děti špatný den. Už odpoledne se pořád pošťuchovaly a praly. Sofie zničila Lucce její obrázek, Lucka ji za to štípla do ruky, až jí udělala modřinu. A Jitka se jim smála, takže dostala taky jeden kopanec do zad. Prostě den, kdy se nedařilo. A najednou se měly modlit. „Za to, aby Sofie nebyla blbá“, pronesla nazlobeně svou modlitbu Lucka. A Lucka okamžitě vyskočila z postýlky a začala sestru tahat za vlasy. Jitka se smála – a dostala taky jednu po hlavě… Jak se v tomhle máme modlit? Maminka byla bezradná!

Někdy se prostě modlitba nedaří. Zvlášť když je v rodině víc dětí, třeba jsou různě staré, nebo mají „svůj den“. To pak máme pocit, že modlitba ani není krásná. Možná se nám do ní nechce, nejradši bychom vrátili sourozencům to všechno ošklivé, co nám udělali. A rozhodně se nám nechce odpouštět! Co s tím? V Bibli se píše: „Nenechte zapadnout slunce nad svým hněvem.“ To znamená, že bychom neměli jít spát neusmíření. Ale často se to nedaří ani dospělým, natož dětem. Věděli jste, že když jdete spát neusmíření, můžete mít zlé sny? Ďábel to totiž vidí, že jste nazlobení a může si na vás víc dovolit!

Když ti nejde usmířit se se sourozenci, popros o pomoc maminku. Může vám udělat každé zvlášť na čelo křížek a prosit spolu s vámi Pána Boha o usmíření. Anebo si zapalte svíčku a naštvání „pošlete“ do plamene.

Když Bůh neslyší

Maruška se modlila spolu se sourozenci a rodiči za babičku, aby se uzdravila. Ale babička umřela. Maruška je moc smutná, protože ji Bůh „nevyslyšel“. Jitka zase prosila Pána Boha, aby jí tatínek koupil psa. Jenomže tatínek tvrdí, že v paneláku psa mít nemůžeme. Přitom Markétka se modlila, aby se jim narodilo miminko, a ono se opravdu narodilo! A Janička si přála jet na víkend k babičce, a opravdu tam jela! Proč něčí modlitby Bůh slyší a něčí ne?

Důležité je vědět, že On slyší modlitby všech. Přece je všechny nevyslyší, protože se to děje tak, jak On si přeje. Babička už udělala svou práci tady na světě a Bůh ji chce mít u sebe. Třeba i proto, aby se za nás mohla přimlouvat. Bůh vyslyší naše modlitby, když ví, že je to pro nás dobré. Kdo ví, třeba by se kvůli pejskovi v paneláku rodiče moc hádali. Anebo by se ukázalo, že je Jitka alergická na psí srst. Nebo jí ho Pá Bůh nedopřeje hned, ale časem se přestěhuje, a třeba toho pejska nakonec dostane. Někdy se musíme modlit hodně dlouho, než dostaneme to, co si přejeme. Ale také se každý den v modlitbě Otče náš modlíme slova: „Buď vůle Tvá“. Tedy sami prosíme Boha, aby se dělo tak, jak On považuje za nejlepší. I když se nám to třeba někdy nelíbí. Tak nebuďme zklamaní, když máme pocit, že nás Bůh neslyší. On jistě ví, proč to tak je.

Vzpomeň si, kdys Boha za něco prosil a dostal jsi to. Co to bylo? Nezapomněl jsi pak také poděkovat?

Buďte vynalézaví

„Už zase modlit?“ Jitka znechuceně přitáhla peřinu k bradě a rozhodně se jí nechtělo se modlit. „Vždyť jsme se modlili ráno,“ odmlouvala. Maminka dostala nápad. „Tak víš co? Dneska budeš vést modlitbu Ty. Vymyslíš, jak se budeme modlit. A zítra tě vystřídá brácha, ano?“ Brácha byl trošku naštvaný, že musí čekat až do zítřka, ale nakonec souhlasili oba. Jitka připravila svíčku, poprosila maminku, aby ji zapálila, zhasli světlo v pokojíčku a všichni se chytli kolem svíčky za ruce. Bylo to krásné! Druhý den už odpoledne vymýšlel Míša, jak se budou modlit. Na papírky namaloval obrázky, za co bude večer děkovat a prosit. Jitka se ráda přidala a namalovala zase ty svoje. A večer své modlitby „četli“ z obrázků. Prosili za kamarády, za strejdy a tety, za babičky, ale také za to, aby měl tatínek dobré počasí, protože zítra pojede daleko na služební cestu. Zkrátka všechno, co je napadlo, namalovali na obrázky. A večer Jitka říkala, že už se moc těší na zítřejší modlitbu.

Když se vám někdy stane, že vás modlitba nebaví, vymyslete cokoliv, aby vás bavila. O to víc bude bavit i Pána Boha. To si pište!

Přemýšlej, jak jinak bys mohl ozvláštnit modlitbu. Jak ještě se můžeme modlit, aby to bylo „jiné“ než běžně?

Bible je taky modlitba

Máš doma dětskou Bibli? Je mnoho různých zpracování, s obrázky, s kratšími či delšími texty, s různými úkoly a zamyšleními. Když si budeš s rodiči číst Bibli, je to vlastně také modlitba. Někdy, třeba když máš špatnou náladu, něco tě trápí, mrzí, je ti smutno, stačí vzít do ruky Bibli a začít číst. Většinou se ti uleví. Je to úžasně zařízené. Zkus to!

Někdy můžeš místo večerní modlitby číst z Bible. Každý večer třeba jen malý kousek. Také můžeš vzpomínat, co jste četli včera. Nebo si z Bible můžeš číst vždycky v sobotu evangelium, které se bude číst druhý den v kostele. Pomůže ti to lépe se soustředit. Vyzkoušej to! Pokud už umíš číst, můžeš také číst bibli svým sourozencům. Určitě budou mít radost!

K tvému patronovi

Víš, kdo je tvůj křestní patron? Zeptej se maminky. Přečtěte si spolu něco o jeho životě. Svatí byli lidé jako my. I oni dělali hříchy. Prožívali smutky, starosti, obavy. Neměli život lehčí jenom proto, že jsou svatí. Možná právě naopak. Ale prožívali ho naplno s Bohem. Teď jsou svatí v nebi. A můžou se za nás přimlouvat. Můžou nám pomáhat v naší konkrétní bolesti. Těší se, že je o to budeme prosit! Třeba Terezka má za patronku svatou Terezičku z Lisieux. Často se bojí, má strachy, je křehká a zranitelná, podobně jako byla Terezička dřív. A tak může prosit, aby jí s tím Terezička pomáhala. Markétka se zase snadno rozmrzí na své kamarády, snadno se na ně naštvává, tak prosí svatou Markétu Skotskou, aby jí pomáhala odpouštět. František je líný. Nerad se učí, nerad doma pomáhá – tak může prosit svatého Františka, aby ho podporoval. Maruška, ta je zase netrpělivá, a tak prosí Pannu Marii, aby jí pomáhala být trpělivější. Zdislávka se zase modlí ke své patronce, svaté Zdislavě, aby se její nemocný bratříček brzy uzdravil. K patronovi, ale i k jakémukoliv svatému, který je Ti milý, se můžeš obracet. On se za tebe bude přimlouvat v nebi. Můžeš se k němu obracet svými slovy. To, co ti leží na srdci, co tě trápí, to mu svěř.

Přemýšlej o tom, o co chceš tvého patrona prosit ty.

K Panně Marii

Ne nadarmo se říká, že Maria je největší přímluvkyně. Ona je jako naše maminka. Má nás moc ráda, jsme její poklady. A když ji o něco budeme prosit, bude se za nás přimlouvat. Dokonce je možné, že modlitbu, kterou by Bůh Otec nevyslyšel, nakonec přece vyslyší, protože jsme o to prosili Pannu Marii. Vzpomeňte si, jak Pán Ježíš udělal první zázrak: proměnil vodu ve víno. Možná ani nechtěl tento zázrak udělat. Ale Panna Maria to zařídila. To neznamená, že cokoliv si budeme přát, Panna Maria zařídí. To určitě ne. Ale pokud máme upřímnou prosbu a upřímnou touhu a budeme se na ni obracet, můžeme si být jisti, že se za nás přimluví.

Jistě znáš modlitbu Zdrávas Maria. Víš, kde tato slova zazněla? Řekl je Anděl Panně Marii, když jí zvěstoval narození Ježíše. Můžeš se modlit ale také růženec. V něm se modlitba Zdrávas Maria opakuje v jednotlivých desátcích. Mezi nimi jsou jednotlivá růžencová „tajemství“. Zeptej se maminky, jaká to jsou a společně je prozkoumejte. Pak je můžeš i namalovat, a třeba podle nich se růženec modlit.

Když máš strach

Někdy se stane, že se bojíme. O někoho, nebo o něco, bojíme se, co bude, jestli něco zvládneme, bojíme se, aby se nám něco nestalo, nebo jak budeme zvládat školu. Bojíme se o naše blízké, bojíme se nemocí, zlých lidí nebo dětí, konfliktů, někdy se bojíme i učitelek nebo třeba sousedů. Někdy je ten strach tak velký, že si s ním nedokážeme poradit.

Když se bojíš, zkus prosit Pannu Marii, aby tě ochraňovala. Třeba touhle modlitbou:

Pod ochranu tvou se utíkáme,

Svatá Boží rodičko

Neodmítej naše prosby v našich potřebách

Ale ode všeho nebezpečí

Vysvoboď nás vždycky

Panno slavná, požehnaná

Paní naše, prostřednice naše, orodovnice naše

U syna nám smilování vypros

Synu svému nás doporuč

K synu svému nás doprovoď.

Během roku

Své modlitby můžeš měnit také během roku. Církevní rok začíná adventem. To můžeš chodit s rodiči na roráty – velmi brzy ráno, ještě za tmy, jít na mši svatou, zpívat adventní písně, mít zapálené svíčky s lucerničkami. Pokud jsi to ještě nezažil, určitě to vyzkoušej. O Vánocích chodíme do kostela víc než během roku, ale můžeme se také zastavit před jesličkami, modlíme se i tím, že zpíváme koledy. V postní době zase může být naší modlitbou plnění postních úkolů, můžeme chodit do kostela na modlitbu křížové cesty. Například v květnu, kdy je měsíc Panny Marie, můžeme chodit na májové pobožnosti. O prázdninách můžeme děkovat Bohu za léto, za prázdniny, prosit, aby nás ochraňoval na cestách a děkovat, co všechno nám na cestách dává. V září zase svěřujeme Pánu Bohu následující školní rok – ať už chodíme do školky nebo do školy. Říjen je věnován modlitbě růžence. A pak každý den v roce slaví některý svatý svátek, tak se můžeme obracet zrovna k tomu svatému, kterého si ten den připomínáme. Možností je mnoho.

Kdo zpívá, dvakrát se modlí

Maruška začala chodit na dětskou scholu – to znamená do sboru u kostela. Zpívají vždycky jednou za měsíc při dětské mši svaté. A Maruška si zamilovala některé písničky, a zpívá si je i doma s maminkou. Maminka je pouští na cédéčku, nebo si je zpívají jen tak, z hlavy. Kdo umí hrát na nějaký nástroj, může si doma udělat vlastní „kapelu“. Zkuste někdy přemýšlet o textech dětských písniček, které znáte z kostela. Jsou to vlastně samostatné modlitby. Některé prosí, některé děkují, některé chválí. Často se říká, že kdo zpívá, dvakrát se modlí, protože při té melodii dokáže modlitbu i lépe prožít a procítit. Vyber si písničky, které máš rád. Můžeš si je koupit i na CD. A když ti bude smutno, nebo budeš mít špatnou náladu, strach, úzkost, nebo třeba lítost, zpívej. Můžeš zpívat i jako modlitbu před jídlem nebo před spaním. Ale pozor – nestačí jen poslouchat. Musíš sám zpívat.

Co není modlitba?

Modlitba není povinnost. Zpovědní zrcadlo se nás ptá, jestli jsme se modlili ráno, večer. To ale neznamená, že když ráno a večer odříkáme Otče náš a Zdrávas, že máme splněno. Hlavně abychom se nemuseli zpovídat, že jsme se zapomněli pomodlit. Ano, může se stát, že usneme, nebo že z nějakého důvodu – třeba na návštěvě nebo na prázdninách či na škole v přírodě se zapomeneme pomodlit. Svět se nezboří. Důležité je, abychom věděli, že modlitba není povinnost. Není to něco, co musíme, protože Bůh to chce. Je to něco, co nám Bůh dal, a co nám pomáhá. Co nás k němu přibližuje. Modlitba tady není pro Boha, ale pro nás. Když toto pochopíme, tak se nebudeme honit za tím, abychom vše zvládli odříkat. Ale uvolněně dokážeme Bohu (nejen ráno a večer) svěřovat všechno. Celý svůj život. Můžeme se snažit, aby byl celý náš život modlitbou.

Modlitby

Ranní

Milý Bože,
děkuji ti za noc, která je za námi.
Za to, že jsem mohl nabrat nové síly.
Děkuji ti za tento den.
Ať bude pršet, sněžit, svítit sluníčko nebo foukat vítr,
ať budu kdekoliv a s kýmkoliv,
ve školce, škole, doma, v přírodě nebo na hřišti,
ať se děje co se děje,
prosím tě, provázej mě tím dnem
a postarej se o mě.
Amen.

Jakou jsi měl dnes noc? Jak se ti spalo? Co tě dnes čeká? Zkus to říct Bohu svými slovy.

Večerní

Milý Bože,
děkuji ti za den, který je za námi.
Za to všechno, co jsme dnes mohli vidět, prožít, zažít.
Děkuji ti, že jsem dnes zas o něco vyrostl,
naučil se nové věci.
Děkuji ti za všechny lidi, které jsem potkal,
za všechno pěkné.
Prosím, pomáhej mi, abych si uvědomil, co se mi dneska nepovedlo,
co jsem udělal špatně
a pomáhej mi, abych se snažil příště to zvládat lépe.
Buď se mnou celou noc.
Amen.

Za co chceš dnes Bohu děkovat? Co se ti povedlo? Co ti udělalo radost? Komu a čím jsi udělal radost ty? Bylo i něco, co se nepovedlo? Zkus to Bohu říct vlastními slovy.

Když mám radost

Můj Bože,
Raduji se. Na světě je tolik krásných věcí!
Když svítí sluníčko, když se můžu koupat v jezeře nebo v rybníce.
Když prší a já chodím v gumákách skrz hluboké kaluže.
Když si mohu hrát s kamarády na hřišti.
Když napadne čerstvý sníh a já stavím sněhuláka.
Když jsme s mámou a tátou a máme se rádi.
Děkuji ti za to, že se mohu radovat a chválím tě.
Prosím, pomáhej mi, abych si uvědomoval, že všechno krásné máme od tebe.

Co ti dělá radost? Co myslíš, dá se dělat častěji něco pro to, aby ses mohl radovat? Dají se i nepříjemné věci dělat s radostí?

Když mám strach

Někdy se bojím. Opravdu hodně.
Tmy. Bouřky. Pavouků. Velkých psů. Taky jednoho souseda. Někdy i paní učitelky.
Někdy se bojím o své rodiče. Někdy o babičku a dědu.
Někdy se bojím jít do školy. Často se bojím, že nebudu něco umět.
Někdy se bojím i tebe, Bože.
Milý Bože, ty to všechno vidíš. Ty nechceš, abych se bál.
Prosím tě, pomáhej mi, abych ti víc věřil,
abych se nebál.
Amen.

Čeho se nejvíc bojíš? Řekni Bohu o svém strachu.

Když se mi nechce

Milý Bože,
zase se mám učit. Už zase si musím uklidit hračky. A oblečení. Pomoct mamince. Hrát na hudební nástroj…
Tolik se mi nechce.
A je tolik věcí, které musím udělat.
Někdy se vztekám, když mi to nejde. Anebo je prostě neudělám.
Maminka je smutná, nebo se dokonce zlobí.
Bože, je mi to líto.
Prosím, aby se mi víc líbilo dělat ty věci, které je potřeba, ale které nemám rád.
Amen.

Stává se ti často, že se ti do něčeho nechceš, že to stále odkládáš? Moc myslíš, jak se ti nechce tu věc udělat. A když se pak do práce pustíš, zjistíš, že to není tak hrozné? Vyzkoušej to.

Když mě někdo naštve

Zase jsem naštvaný. Pohádali jsme se s bráchou.
Taky mě naštve, když dostanu trest od rodičů.
Nebo když mám těžký úkol ve škole.
Nebo když se chci koukat na televizi a rodiče mi to nedovolí.
Jak je to snadné, pohádat se. Být naštvaný.
Někdy mám chuť to všem vrátit.
Nedokážu odpustit.
Milý Bože, ty to víš.
Ty chceš, abychom se měli rádi a abychom si odpouštěli.
Ale sám to nedokážu.
Prosím, pomáhej mi v tom.
Odpouštěj za mě, odpouštěj se mnou.
Amen.

Jak často jsi naštvaný? Řekni o tom všem Bohu a pros ho, aby ti to naštvání vzal. On to rád udělá. Nejlíp pomáhá, když se modlíš za toho člověka, který tě naštval.

V neděli

Milý Bože,
děkuji ti, že máme neděli. Že nemusím do školky ani do školy, že můžeme slavit a radovat se.
Děkuji, že můžeme být jako rodina pospolu, že máme dobrý oběd.
Prosím, pomáhej celé naší rodině, abychom si uvědomovali, k čemu jsi nám neděli dal.
Pomáhej nám, abychom v neděli dělali jen to, co se ti líbí.
Amen.

Jak trávíte neděli? Co máš na neděli nejradši? Řekni to Bohu.

Za rodiče

Milý Bože,
Děkuji ti za mámu a tátu, které jsi mi dal – a kterým jsi mě dal.
Děkuji ti za chvíle, kdy je nám spolu dobře.
Někdy nám ale spolu dobře není.
Někdy jim vůbec nerozumím.
Nevím, proč po mně chtějí to nebo to, proč se na mě někdy zlobí.
I já jsem na ně někdy naštvaný.
Prosím, pomáhej nám, aby takových chvílí bylo v naší rodině co nejméně a abychom se snažili rozumět si navzájem, odpouštět si a mít se rádi.
Amen.

Zkus za rodiče prosit i ve chvílích, kdy jim nerozumíš, když je nechceš poslechnout, nebo se na ně dokonce zlobíš. Bůh umí všechny ty nepříjemné situace proměňovat.

K Panně Marii

Milá Maria,
děkujeme ti, že jsi maminkou nás všech. I našich maminek a babiček.
Jsi smutná, když někdo dělá něco špatného
a raduješ se, když se modlíme a děláme dobré věci.
Pomáhej nám, abychom tě nikdy nedělali smutnou.
Ochraňuj nás před vším špatným.
Dej, abychom tě pořád měli rádi.
Amen.

Panna Maria je maminka nás všech. Dívá se na nás z nebe a přimlouvá se za nás. O co bys ji chtěl prosit?