Přijmi to
Jak často se děje něco, co nechceme. Jak často nám někdo řekne něco, co nechceme. Jak často bojujeme proti situaci, ve které jsme...
Jak často se děje něco, co nechceme. Jak často bojujeme proti situaci, ve které jsme, a máme pocit, že naše urputnost nebyla dostatečná, když jsme se z ní nedokázali dostat. Vynakládáme vyčerpávající úsilí, aby náš život nebyl takový, jaký zrovna je. A nenapadne nás, že možná to jediné, co po nás Bůh chce, je, abychom ty věci přijímali.
Pokud nedokážeš změnit to, co ti vadí, přijmi to.
Přijmi, že nemáš vše pod kontrolou. Že mohou přicházet události, které tě překvapí, zaskočí, vykolejí. Možná tě mají zastavit, vést k zamyšlení, anebo třeba vést na správnou cestu. Neboj se jich, buď otevřený a přijímej je. Když je všechno jinak, než jak by sis přál, svěř to.
Přijmi svou nedokonalost. Jak moc by sis přál neselhávat. Nedělat chyby, nezraňovat blízké. Kontrolovat své jednání za každých okolností. Čím víc ale bojuješ se svou nedokonalostí, tím víc tě trápí. Bůh tě miluje takového, jaký jsi i se všemi nedokonalostmi. Zkus na sebe pohlédnout milosrdným Božím pohledem a přijmi svou nedokonalost.
Přijmi nemoc. Ať už jsi nemocný vážně, anebo jde o běžnou virózu, ať už jsi doma nebo v nemocnici, možná před nepříjemným lékařským zákrokem, nelíbí se ti to. Nejradši bys, aby k tomu vůbec nedošlo. Nejradši bys byl v pořádku, zdravý, dělal svoji práci, věnoval se koníčkům. Smiř se se svou nemocí, v tento moment ti nic jiného nezbývá. Pokud ji nepřijmeš, o to pomaleji ti bude utíkat. Přijmi svou nemoc, a pak se můžeš těšit z uzdravení.
Přijmi pomoc. Za každou cenu si vše musíš udělat sám. Nedokážeš delegovat úkoly na druhé. Ze své pýchy! Myslíš si, že to nikdo nedokáže tak dobře jako ty. Cítil by ses jako ubožák, kdybys přijal pomoc? Nebo pohrdáš prací, kterou ti druhý nabízí? Povznes se nad svou ješitnost, přiznej, že i ty někdy potřebuješ pomoc. Učiní tě to citlivějším.
Přijmi svůj zevnějšek. Nelíbí se ti, jak vypadáš? Cítíš se moc tlustý, nebo naopak moc štíhlý? Vadí ti málo vlasů, jejich barva, jejich množství či tvar? Tvůj nos, anebo tvář? Máš nějaký tělesný hendikep, který tě omezuje? Až když toto všechno přijmeš, můžeš se radovat sám ze sebe. Bůh tě stvořil dokonalého. Nechtěj mu na tom nic měnit. On jediný ví, proč to tak je.
Přijmi svoji ubohost. Jak často se v tom svém životě plácáš. Usiluješ o zlepšení, chceš jít za každou cenu dopředu, bojuješ s větrnými mlýny. Děláš zbrklá rozhodnutí, ukvapené závěry, jenom proto, abys „nějak“ jednal. Nechceš si přiznat své chyby a omyly, a o to víc se pak mýlíš. Zkus si přiznat svou omylnost, přijmi svou ubohost a o to větší sílu dostaneš.
Přijmi svou netrpělivost. Jsi tak netrpělivý. Spousty věcí tě zdržuje, vadí ti, překáží ti. Všechno bys chtěl vědět hned. Nejradši by ses rozběhl, a dělal „to své“. Jenomže okolnosti tě nutí čekat. Je to tak nepříjemné. Přesto to přijmi. Přijmi svou netrpělivost. Pak ti bude to nepříjemné a nepohodlné mnohem snáz utíkat.
Přijmi, že nestíháš, jak bys chtěl. Vše se na tebe hrne, jeden úkol za druhým. Máš toho až nad hlavu. A také máš pocit, že to všechno musíš udělat sám. Že jsi nepostradatelný. Pořád si myslíš, že když budeš dostatečně rychlý a svižný, že to půjde. Jenomže pak se dostaví únava a ty stíháš ještě mnohem méně. Přijmi, že nestíháš. A měj oči otevřené pro to, co není tak nezbytné dělat.
Přijmi svou omylnost. Už zas jsi se zmýlil. Ale tváříš se nadutě a nechceš přiznat chybu? Raději ji svalíš na druhého? Anebo ji zahraješ do outu? Ututláš? Nebo si ji vyčítáš? Není to úleva, dovolit sobě chybovat? Každý dělá chyby. Když to přijmeš, bude se ti chybovat lehčeji – a také své chyby napravovat.
Přijmi svůj strach, obavy a úzkosti. Občas tě přepadne strach. Čím víc ho nechceš, tím je naléhavější. Napadají tě černé myšlenky a katastrofické scénáře, obavy o své zdraví, budoucnost, o své blízké. O to, jestli jsi něco nezanedbal nebo neudělal špatně. Přijmi, že občas přicházejí takové myšlenky, ale nevěnuj jim pozornost. Ony za to nestojí.
Přijmi bolest. Ať už fyzickou, nebo psychickou. Pokud přijde, přijmi ji. Čím víc bys ji nechtěl, tím víc by tě obtěžovala. Přemýšlej, co pozitivního ti může dát. K čemu tě má dovést. Využij ji jako příležitost k reflexi.
Přijmi, že jsi manžel/manželka. Komunikace v rodině se často smrskává na provozní záležitosti – a večer každý naprosto vyčerpaný usíná – sám. Není čas se na něco společného těšit, plánovat, nebo jen být spolu, natož někam jít. Každý je zahlcen „tím svým“. Přijmi, že tvůj partner je pro tebe první osoba v životě, před dětmi i všemi ostatními. Vybojuj si čas pro vás dva. Bude se vám žít lehčeji.
Přijmi, že jsi rodič. Jak často by ses nejraději rozběhl za vlastními zájmy, koníčky, za prací, dělal si vše po svém. Jak často propadáš pocitu, že tě děti zdržují, když vyžadují tvou pozornost, když potřebují tvou péči, tvou výchovu! Nenech se zlákat svými touhami. Buď si vědom, že jsi rodič, a že máš za své děti zodpovědnost. To ovšem neznamená, že by ses nemohl věnovat tomu všemu, co máš rád a k čemu tíhneš.
Přijmi nedokonalosti partnera, nechtěj ho změnit. Někdy tě dokáže pořádně rozčílit. Opakuje stále tytéž chyby, tytéž zlozvyky. Buď si vědom, že svou vůlí partnera nepředěláš. Vzal sis ho se všemi jeho vlastnostmi. Slíbil jsi, že s ním poneseš všechno dobré i zlé. Tak jako on musí přijímat tvou nedokonalost, tak se i ty uč přijímat tu jeho.
Přijmi, že se někdy s partnerem neshodnete. Každý jste jiný. Někdy se dokážete pohádat kvůli hlouposti. Každý má „tu svou“ pravdu. Někdy stačí nevnímat partnera jako útočníka, ale pokusit se vidět věc i z jeho strany. Opravdu na mě chtěl útočit? Není to jen má mylná představa?
Přijmi vzdor a pubertu svých dětí. Buď si vědom, že děti ti byly svěřeny. Že nejsou tvým majetkem, ani tvým obrazem. Každé je samostatnou bytostí. Snaž se přijmout jejich individualitu, přijímej, že se nechovají vždy tak, jak by sis přál. Veď je a vychovávej, ale nesnaž se předělat jejich náturu. Buď citlivý k signálům, které děti třeba svým vzdorem a neposlušností vysílají.
Přijmi to, že stárneš. Přibývají roky, s nimi nemoci. Fyzický vzhled se mění, výkonnost klesá. Potřebuješ za každou cenu vypadat mladistvě a oddálit stárnutí? Lámeš to přes koleno a být druhým spíš pro smích? Přijmi svůj věk, přijmi své stárnutí se vším, co přináší. Budeš vyrovnanější.
A ještě modlitba k tomu:
„Bože, dej mi sílu,
abych změnil věci,
které změnit mohu,
dej mi trpělivost,
abych snášel věci,
které změnit nemohu
a dej mi moudrost,
abych obojí od sebe odlišil.“
Pokud nedokážeš změnit to, co ti vadí, přijmi to.
Přijmi, že nemáš vše pod kontrolou. Že mohou přicházet události, které tě překvapí, zaskočí, vykolejí. Možná tě mají zastavit, vést k zamyšlení, anebo třeba vést na správnou cestu. Neboj se jich, buď otevřený a přijímej je. Když je všechno jinak, než jak by sis přál, svěř to.
Přijmi svou nedokonalost. Jak moc by sis přál neselhávat. Nedělat chyby, nezraňovat blízké. Kontrolovat své jednání za každých okolností. Čím víc ale bojuješ se svou nedokonalostí, tím víc tě trápí. Bůh tě miluje takového, jaký jsi i se všemi nedokonalostmi. Zkus na sebe pohlédnout milosrdným Božím pohledem a přijmi svou nedokonalost.
Přijmi nemoc. Ať už jsi nemocný vážně, anebo jde o běžnou virózu, ať už jsi doma nebo v nemocnici, možná před nepříjemným lékařským zákrokem, nelíbí se ti to. Nejradši bys, aby k tomu vůbec nedošlo. Nejradši bys byl v pořádku, zdravý, dělal svoji práci, věnoval se koníčkům. Smiř se se svou nemocí, v tento moment ti nic jiného nezbývá. Pokud ji nepřijmeš, o to pomaleji ti bude utíkat. Přijmi svou nemoc, a pak se můžeš těšit z uzdravení.
Přijmi pomoc. Za každou cenu si vše musíš udělat sám. Nedokážeš delegovat úkoly na druhé. Ze své pýchy! Myslíš si, že to nikdo nedokáže tak dobře jako ty. Cítil by ses jako ubožák, kdybys přijal pomoc? Nebo pohrdáš prací, kterou ti druhý nabízí? Povznes se nad svou ješitnost, přiznej, že i ty někdy potřebuješ pomoc. Učiní tě to citlivějším.
Přijmi svůj zevnějšek. Nelíbí se ti, jak vypadáš? Cítíš se moc tlustý, nebo naopak moc štíhlý? Vadí ti málo vlasů, jejich barva, jejich množství či tvar? Tvůj nos, anebo tvář? Máš nějaký tělesný hendikep, který tě omezuje? Až když toto všechno přijmeš, můžeš se radovat sám ze sebe. Bůh tě stvořil dokonalého. Nechtěj mu na tom nic měnit. On jediný ví, proč to tak je.
Přijmi svoji ubohost. Jak často se v tom svém životě plácáš. Usiluješ o zlepšení, chceš jít za každou cenu dopředu, bojuješ s větrnými mlýny. Děláš zbrklá rozhodnutí, ukvapené závěry, jenom proto, abys „nějak“ jednal. Nechceš si přiznat své chyby a omyly, a o to víc se pak mýlíš. Zkus si přiznat svou omylnost, přijmi svou ubohost a o to větší sílu dostaneš.
Přijmi svou netrpělivost. Jsi tak netrpělivý. Spousty věcí tě zdržuje, vadí ti, překáží ti. Všechno bys chtěl vědět hned. Nejradši by ses rozběhl, a dělal „to své“. Jenomže okolnosti tě nutí čekat. Je to tak nepříjemné. Přesto to přijmi. Přijmi svou netrpělivost. Pak ti bude to nepříjemné a nepohodlné mnohem snáz utíkat.
Přijmi, že nestíháš, jak bys chtěl. Vše se na tebe hrne, jeden úkol za druhým. Máš toho až nad hlavu. A také máš pocit, že to všechno musíš udělat sám. Že jsi nepostradatelný. Pořád si myslíš, že když budeš dostatečně rychlý a svižný, že to půjde. Jenomže pak se dostaví únava a ty stíháš ještě mnohem méně. Přijmi, že nestíháš. A měj oči otevřené pro to, co není tak nezbytné dělat.
Přijmi svou omylnost. Už zas jsi se zmýlil. Ale tváříš se nadutě a nechceš přiznat chybu? Raději ji svalíš na druhého? Anebo ji zahraješ do outu? Ututláš? Nebo si ji vyčítáš? Není to úleva, dovolit sobě chybovat? Každý dělá chyby. Když to přijmeš, bude se ti chybovat lehčeji – a také své chyby napravovat.
Přijmi svůj strach, obavy a úzkosti. Občas tě přepadne strach. Čím víc ho nechceš, tím je naléhavější. Napadají tě černé myšlenky a katastrofické scénáře, obavy o své zdraví, budoucnost, o své blízké. O to, jestli jsi něco nezanedbal nebo neudělal špatně. Přijmi, že občas přicházejí takové myšlenky, ale nevěnuj jim pozornost. Ony za to nestojí.
Přijmi bolest. Ať už fyzickou, nebo psychickou. Pokud přijde, přijmi ji. Čím víc bys ji nechtěl, tím víc by tě obtěžovala. Přemýšlej, co pozitivního ti může dát. K čemu tě má dovést. Využij ji jako příležitost k reflexi.
Přijmi, že jsi manžel/manželka. Komunikace v rodině se často smrskává na provozní záležitosti – a večer každý naprosto vyčerpaný usíná – sám. Není čas se na něco společného těšit, plánovat, nebo jen být spolu, natož někam jít. Každý je zahlcen „tím svým“. Přijmi, že tvůj partner je pro tebe první osoba v životě, před dětmi i všemi ostatními. Vybojuj si čas pro vás dva. Bude se vám žít lehčeji.
Přijmi, že jsi rodič. Jak často by ses nejraději rozběhl za vlastními zájmy, koníčky, za prací, dělal si vše po svém. Jak často propadáš pocitu, že tě děti zdržují, když vyžadují tvou pozornost, když potřebují tvou péči, tvou výchovu! Nenech se zlákat svými touhami. Buď si vědom, že jsi rodič, a že máš za své děti zodpovědnost. To ovšem neznamená, že by ses nemohl věnovat tomu všemu, co máš rád a k čemu tíhneš.
Přijmi nedokonalosti partnera, nechtěj ho změnit. Někdy tě dokáže pořádně rozčílit. Opakuje stále tytéž chyby, tytéž zlozvyky. Buď si vědom, že svou vůlí partnera nepředěláš. Vzal sis ho se všemi jeho vlastnostmi. Slíbil jsi, že s ním poneseš všechno dobré i zlé. Tak jako on musí přijímat tvou nedokonalost, tak se i ty uč přijímat tu jeho.
Přijmi, že se někdy s partnerem neshodnete. Každý jste jiný. Někdy se dokážete pohádat kvůli hlouposti. Každý má „tu svou“ pravdu. Někdy stačí nevnímat partnera jako útočníka, ale pokusit se vidět věc i z jeho strany. Opravdu na mě chtěl útočit? Není to jen má mylná představa?
Přijmi vzdor a pubertu svých dětí. Buď si vědom, že děti ti byly svěřeny. Že nejsou tvým majetkem, ani tvým obrazem. Každé je samostatnou bytostí. Snaž se přijmout jejich individualitu, přijímej, že se nechovají vždy tak, jak by sis přál. Veď je a vychovávej, ale nesnaž se předělat jejich náturu. Buď citlivý k signálům, které děti třeba svým vzdorem a neposlušností vysílají.
Přijmi to, že stárneš. Přibývají roky, s nimi nemoci. Fyzický vzhled se mění, výkonnost klesá. Potřebuješ za každou cenu vypadat mladistvě a oddálit stárnutí? Lámeš to přes koleno a být druhým spíš pro smích? Přijmi svůj věk, přijmi své stárnutí se vším, co přináší. Budeš vyrovnanější.
A ještě modlitba k tomu:
„Bože, dej mi sílu,
abych změnil věci,
které změnit mohu,
dej mi trpělivost,
abych snášel věci,
které změnit nemohu
a dej mi moudrost,
abych obojí od sebe odlišil.“
