Víš, kdo je tvůj křestní patron? Zeptej se maminky.

Přečtěte si spolu něco o jeho životě. Svatí byli lidé jako my. I oni dělali hříchy. Prožívali smutky, starosti, obavy. Neměli život lehčí jenom proto, že jsou svatí. Možná právě naopak. Ale prožívali ho naplno s Bohem. Teď jsou svatí v nebi. A můžou se za nás přimlouvat. Můžou nám pomáhat v naší konkrétní bolesti. Těší se, že je o to budeme prosit!

Třeba Terezka má za patronku svatou Terezičku z Lisieux. Často se bojí, má strachy, je křehká a zranitelná, podobně jako byla Terezička dřív. A tak může prosit, aby jí s tím Terezička pomáhala. Markétka se zase snadno rozmrzí na své kamarády, snadno se na ně naštvává, tak prosí svatou Markétu Skotskou, aby jí pomáhala odpouštět. František je líný. Nerad se učí, nerad doma pomáhá – tak může prosit svatého Františka, aby ho podporoval. Maruška, ta je zase netrpělivá, a tak prosí Pannu Marii, aby jí pomáhala být trpělivější. Zdislávka se zase modlí ke své patronce, svaté Zdislavě, aby se její nemocný bratříček brzy uzdravil.

K patronovi, ale i k jakémukoliv svatému, který je Ti milý, se můžeš obracet. On se za tebe bude přimlouvat v nebi. Můžeš se k němu obracet svými slovy. To, co ti leží na srdci, co tě trápí, to mu svěř.

Přemýšlej o tom,
o co chceš tvého patrona prosit ty.