"Paní, to já přece vím. Já jsem věřící. Jsem katolička." "To nevadí," mávla rukou jedna z žen a dál mi vnucovala leták. "To nechte pro někoho jiného, já to vím," říkala jsem jí. Navíc nechci zbytečně zvětšovat odpad. "A odkud jste?" změnila řeč. "Přijela jsem sem na pohřeb," vysvětluji, když se diví, z jaké dálky to jsem. "Tak to tady máme pro vás toto," pohotově vytáhla druhá žena leták o životě po smrti. "Víte, že po smrti nás čeká nádherný život?" "Ten mi taky nemusíte dávat, To taky vím," usmívám se a dodávám, že ale nejdřív musíme zvládat docela bouřlivý život tady na zemi. Když už jsou tak zapálené, chci je potěšit. A říct jim o včerejším kázání, kter říkal můj oblíbený kněz o Zacheovi. Bylo opravdu vtipné a intenzivní. Mohlo by se jim líbit. Nenechaly mě domluvit a hned se do mě pustily, že Zacheus nebyl celník, že nevylezl na strom, když chtěl vidět Ježíše. To nebyl Zacheus, kdo řekl, že polovinu svého majetku rozdá chudým a jestli někoho okradl, vynahradí mu to čtyřnásobně. Prý to byl Tomáš. Říkaly, že špatně dopadl, ještě jmenovaly jeho manželku. "To máte asi jinou Bibli," odvětila jsem, "protože v té naší to takhle je". "Bible je jen jedna, všude stejná. Mluví k nám skrze ni sám Bůh. A kdybyste si otevřela internet (ukazuje mi odkaz na jejich web na letáku), tak najdete, kdo byl Zacheus. "A otevřete si ho taky?" ptám se. "Nene, vy si ho otevřte a uvidíte!" trvala na svém. Nechtěla jsem se hádat. Byla očividně zapálená. Možná v té své víře vyrostly, a myslí si, že to je jedině tak, jak říkají. Možná mají opravdu jinou Bibli. Ještě že spěchám na pohřeb - rozloučím se. Stačilo mi to. "Ale svět je celej obalenej zlem," říká mi jedna z žen na rozloučenou. "Ano, ale to zlo na nás může jen natolik, nakolik mu to sami dovolíme," říkám s úsměvem. Paním spadly brady. "Ne, to fakt nemá cenu," podívala se zoufale jedna na druhou a šly hledat někoho tvárnějšího, než jsem já.